Připravili jsme pro Vás objasnění některých pojmů, které Montessori pedagogika používá:
ABSORBUJÍCÍ MYSL
Prvních šest let života stráví dítě přípravou mentálních schopností podporovanou přirozenou výhodou, kterou Montesorri nazývá absorbující myslí. Do věku šesti let dítě získává své znalosti z okolí takovým způsobem, že si to dospělí ani nedovedou představit. Absorbující mysl umožňuje dětem v předškolním věku se učit ze vzájemných kontaktů s okolím a krok za krokem jim formuje mentální vědomí světa. Zářící hvězdy na obloze, znějící zvon, pudr prášící se ve vzduchu, cukrová vata co se rozplyne na jazyku a voda protékající prsty, to všechno burcuje absorbující mysl a provokuje reflexivní odpovědi v dětech. Cokoli zachytitelného smysly, včetně slov a činů, poskytuje informace pro absorbující mysl. Podobně jako suchá houba ve vodě, tak dítě nasává pohledy, zvuky, vůně, chutě a doteky z prostředí, ve kterém se pohybuje.
FRUSTRACE DÍTĚTE
Frustrace dítěte se projevuje poruchami v oblasti emocí, sebepřijetí, poznávacích procesů, chování, komunikace a sociálních vztahů. Nelze přesně stanovit, o frustraci na kterou potřebu jde, avšak, pozorujeme-li u dítěte určité odchylky nebo dokonce poruchy ve výše zmíněných oblastech, musíme příčinu hledat také mezi neuspokojenými potřebami. Zvlášť v případě, že máme odpovědnost za děti, které jsou nám svěřeny do péče. To znamená, že je také lépe známe, a tak každá změna v jejich projevech je pro nás pokynem k úvaze o tom, co je toho příčinou.
NORMALIZACE
Je to v nás vložený potenciál, který je potřeba rozvíjet. Čím starší je nenormalizované dítě, tím více potřebuje důsledné a starostlivě přísné vedení. „ Dítě musí být přivedeno do životních podmínek, které mu umožňují přivést svou osobnost zpět k normálu, ke zdraví, Musíme dítěti umožnit reorganizaci jeho osobnosti.“ (M. M.) Normalizované dítě je spojeno se svým instinktivním individuálním já a celé jeho bytí je naplněno harmonickou rovnováhou. „Pouze normalizované děti vykazují ve svém vývoji obdivuhodné schopnosti, které my popisujeme, totiž spontánní disciplínu, stálost, radost z činnosti, sociální cítění s druhými, porozumění pro ostatní.“ (M. M.)
POLARIZACE
Montessori odhalila, že každé dítě má svůj určitý „stavební plán“ (každé dítě si v sobě nese vlastní naprogramování). „Dítě se učí ze své vnitřní potřeby a přestává teprve tehdy, když dosáhne vnitřního uspokojení. Je nanejvýš soustředěno na svoji činnost a nenechá se ničím vyrušit“. (M. M.) Tento stav pak označuje pojmem polarizace – vyhraňování pozornosti. Označuje jím obzvláště hlubokou, dlouhodobou soustředěnost. Tento fenomén se objevuje v momentě, kdy se dítě svobodně rozhodne pro činnost a projeví pro tuto činnost v daný moment mimořádný zájem.
PŘIPRAVENÉ PROSTŘEDÍ
Učení dítěte velmi významně ovlivňuje prostředí okolo něj. Připraveným prostředí M. Montessori rozumí „prostředí určené pro dětskou potřebu osobního rozvoje a pro odhalení jeho osobnosti a možností rozvoje tak, aby dospělý mohl vhodným způsobem asistovat při uspokojení této potřeby.“ Takové prostředí dovoluje dětem chovat se přirozeně, stimuluje jejich zájem o poznání. Základními předpoklady pro připravené prostředí jsou: svoboda, krása a pořádek, připravený učitel, reálně prostředí, sociální soudržnost, vlastní identita dítěte.
SENZITIVNÍ FÁZE
Tímto pojmem jsou označovány dočasné časové úseky, během kterých děti získávají specifické znalosti, schopnosti a dovednosti. Časem tato pokračující přelomová období citlivostí (a tím i otevřenosti) povyšují malé dítě z konkrétně poznávajícího až na abstraktně přemýšlejícího tvora. Tato období jsou charakteristická intenzivní koncentrací a neustálým opakováním určité aktivity. Jednotlivé období trvá tak dlouho, dokud má dítě požitek z předváděné aktivity, o kterou se zrovna zajímá. Ale jakmile zdokonalí rutinu a osvojí si novou schopnost, tak určité citlivé období končí a následuje nové, které je poháněno neustálou dětskou zvědavostí o okolní svět. Montessori identifikovala pozorováním dětí šest citlivých období. Ve specifikách jednotlivých období jsou Montessori učitelé vzděláváni. „Malé pochopení na začátku může přinést velké úchylky v pozdějším životě dítěte“. (M. M.)
SVOBODA
Každá fáze koncentrace je v úvodu vždy definována volbou a hledáním. Proto je koncentrace pozornosti v Montessori systému spojená se svobodou. Svoboda dítěte, podpora jeho iniciativy, pohybu a volby činnosti je jednou ze základních podmínek rozvoje koncentrace a pozornosti. Svoboda je ve volbě činností nikoliv neorganizované „nicnedělání“. Svoboda volby má však určité ohraničení. Vědomí, že je třeba něco zvolit a něco opustit vede k vnitřní vyrovnanosti a také důstojnosti člověka. Svoboda volby vede dítě k úspěchu, k sebezdokonalení, ale také k sebevědomí a důstojnosti. Z hlediska vývoje dítěte je potřeba, aby koncentrace pozornosti byla dlouhodobá. Předpokladem je, že se dítě bude zabývat věcí, kterou si samo zvolilo z bohaté nabídky připraveného prostředí. Manipulací s věcmi, opakovanou možností volby a rozhodováním se u dítěte vyvíjí vědomí vlastního svobodného jednání.